Geek Girl Holly Smale
Vydalo Argo 2016
„Jmenuji se Harriet Mannersová a jsem geek.“
Těmito slovy začíná kniha pro mládež od autorky Holly Smale. Zprvu mě překvapila lehkost knížky. Doslova. Často čtu v dopravních prostředcích a tak vždycky hodnotím kladně, když danou knihu můžu lehce vytáhnout a pohodlně držet v rukou.
Kniha se mi celkově četla rychle a svižně.
Musím uznat, že při čtení jsem se často usmívala a přišlo mi naprosto dokonalé, kolik "geekovských" zajímavostí jsem se dozvěděla. Až jsem dostala chuť si pustit večer nějaký dokument, či otevřít atlas.
Musím uznat, že mě překvapilo, jak se změnil názor na šprtání.
Za mých mladých let (a ano, není to zas tak dlouho), šprt, byl prostě někdo, kdo měl samé jedničky, vždycky se hlásil jako první a rád chodil k tabuli.
Dnešní mládež je chytřejší, lepší, vzdělanější. Už nestačí být šprt, už jsou lidé "geeci". Což je ta vyšší sféra, kterou jsem si pořád opakovala.
Harriet je zkrátka geek a nemá to v životě vůbec lehké.
Život ji neulehčuje ani divný táta, ani akční nevlastní máma, ani krásná nejlepší kamarádka, ani spolužák-stalker.
Harriet je prostě takový tragéd, a k těm já mám blízko. Přeje si jediné, proplout školou, nezajímat se o módu a co nejméně se ztrapňovat. Což se všechno lehce přeje, ale špatně dělá.
Začátek knihy mi přišel hezky rozjetý.
Padal vtip za vtipem, hláška za hláškou a i zajímavé informace a měla jsem pocit, že se i něčemu přiučím.
Samozřejmě toto je klasická kniha pro mládež, možná mladší mládež, než jsem doufala, takže Harriet je shodou nešikovnosti a své vrozené divnosti dostane do kolotoče modelingu, lásky a školní nevraživosti.
Co si více přát v patnácti letech?
Kniha v závěru začala nabírat směr, který jsem doufala, že si odpustí a bude více nadnesená.
Konec knihy přišel a já to tak nějak necítila.
Celou dobu jsem věřila, že se to nějak obrátí.
Pak jsem si ale vzpomněla, že být mi o deset let méně, knihu hltám a nedočkavě čekám na další díly, kterých prý nemá být málo.
Občas mě mrzí, že takové knihy nebyly, když mě bylo patnáct. Já si musela stačit s Brezinou a Blytnovou.
Ale celkově mě kniha bavila a těch pár dní v metru s ní nebylo špatných.
Hodnotím za mě 75% a doporučila bych ji na odreagování a rozhodně mi vykouzlila nejeden úsměv na tváři.
