Ze života

Prolhaný tragéd!

úterý 14. února 2017

Dívka v ledu

Autor: Robert Bryndza
Přeložila: Kateřina Elisová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Cosmopolis


Jelikož recenzí na Dívku v ledu nebylo napsáno málo, rozhodla jsem se popsat svoje pocity, názory, myšlenky, než-li shrnout děj a vlastně uvést rozšířenější anotaci. Neboť tento styl recenzí mě vcelku nebaví a nemá pro mě tu správnou výpovědní hodnotu. Mám radši lehký náznak děje (nebo anotaci) a pak smršť vlastních názorů.

Nebudu se tajit tím, že detektivky zrovna nevyhledávám.
Většinou sáhnu po knize, která je mi doporučena ověřenými zdroji (čti přáteli se stejným literárním vkusem), nebo že si někde přečtu úryvek nebo úžasnou recenzi.

Dívka v ledu jsem viděla v knihkupectví, kousek jsem si přečetla a musela si ji koupit. A za víkend jsem ji celou přelouskala. Přes víkend, který jsem strávila v Manchesteru. Takže jsem si knihu oblíbila ještě více. Zvláště když jsem nejnapínavější části četla sama doma v anglickém baráčku a kolem nízkých oken chodili cizí lidi.

Děvečka má něco holt v sobě.
Umí navnadit až nepříjemnou atmosféru, aniž by byla nechutná, příliš násilná a přehnaná. Často mi přijde, že se někteří autoři předhánějí v nechutných scénách, které dokáží vymyslet a barvitě popsat.
Spíše ocením postupné navršovaní napětí a více zápletek, než přímé jednolité "vraždění".
Dále velice oceňuji onu otázku v hlavě: "kdo je vlastně vrah?". Bavilo mě hledat vraha a hádat motivy a vymýšlet a neuspět ve vlastním vyšetřování, protože já bych vraha nechytila.
Bryndza nechává drobečky náznaků a důkazů, takže tím buduje stále silnější napětí a očekávání, co bude na další stránce.

Obrovskou zásluhu má také postava Eriky a jejího sboru.
Šéfinspektorku (klasicky) pronásleduje nehezká minulost, ale ona se pod její tíhou nehroutí a nehraje si na oběť a na chudinku. Protože nikdo nemá rád fňukající dámy v nesnází. Erika si jde za svým cílem a nevadí ji ty všechny klacky, kteří ji ostatní hází pod nohy. Jde jí o spravedlnost a chytit zkrátka ty, kteří ubližují lidem. Tečka! Často se nevidí silná ženská postava, která si ale uchovává svoje jemnější i právě slabší stránky, a tím je o to uvěřitelnější. Nikdo nemůže věřit tomu, že malá ženská přepere dav chlapů a ještě si kontroluje účes. Erika nám ukazuje, čeho je člověk schopný, když jde za tím, čemu věří.

Líbil se mi popis fungování médií a policejního vyšetřování, které mi přišlo autentické a dostatečně popsané. Nešetřilo se detaily míst a popisů situací a hlavně ta vykreslená atmosféra, kterou Bryndza zvládá rozhodně výtečně.

Často jsem si pokládala otázku, proč mě Dívka tak zaujala. Je to zápletkou? Je to mocnou rodinou a policejním a společenským establishmentem? Odkazem na zabité středoevropské dívky (protože mám ráda v zahraničních knihách odkazy na Českou republiku)? Je to hlavní postavou?
Odpovědí je všechno dohromady. Zajímavé prostředí a oběti, se kterými soucítím, dobrými, plnými postavami. Dobrým jazyk a velikou čtivostí.

Dívku v ledu bych hodnotila velice kladně a doporučovala jsem ji, kde jsem mohla.
Je vhodně napsaná a svým přebalem je hezky vypadající, což v dnešní "ovčím" světě hodně prodává.
Postavy nejsou ploché a nejsou zatížené klasickými dějovými (opakovanými) liniemi.
Rozhodně se těším na dvojku, která má na goodreads.com lepší ohlasy a hodnocení.

Ale něco mi říká, že Bryndza mne rozhodně nezklame. Už aby to bylo ;)
Věřím, že Erika se u nás uchytí a že nás čeká kvalitní detektivní/thrillerová série.

Tak snad jste to dočetli až sem a nevzdali jste moje srdceryvné "kvákání", ale buďte rádi, že jsem napsala o Achilleově písni, to by vydalo na monografii! :D




Žádné komentáře:

Okomentovat